PF 2020. Opět se formou kalendáře otáčíme nazpět za rokem 2019. Byl to rok zajímavý. Plnými doušky jsme zas a znovu nasávali krásy krajiny naší země, měst a městeček.
Nepřestává nás překvapovat, kolik je toho pořád možné "u nás" objevovat. Tenhle rok jsem byl například poprvé (hned dvakrát za sebou) v Jeseníkách i díky Elišce, od které
jsem cestu dostal coby narozeninový dárek. Zajímavý a tajemný kraj. 

Všude dobře, doma nejlíp se říkává. Na milé, inspirativní lidi a zajímavé rozhovory narážíme ale všude bez ohledu na zemi. Asi ale záleží i s jakými brýlemi a perspektivou
se na dané lidi díváme. Jedno z novoročních předsevzetí, které bych si mohl vzít ze seznamu "věcí k udělání" by mohlo být dokončit článek
o našem putování po Turecku na náš blog inspirárium . 

Tak jako tak jsou to vše jen zprostředkované střípky zážitků, emocí a atmosfér, ale i přesto doufáme, že Vám třeba udělají radost a nebo inspirují. 
Pro ty, co od nás nedostali kalendář tištěný, sdílime aslepoň touto formou elektronickou, ale i s komentářem. :-) 

Přejeme krásný nový kulatý rok 2020, který jak věříme, bude opět zajímavý a bohatý na další inspirace a nová setkání.
Protože pořád je co objevovat a čemu se divit...

01 LEDEN

Z prosince na leden jsme absolvovali vlakový výlet Praha -> Vídeň - > Mikulov - Praha. Pochodili jsme na lehce zasněžených stráních Pavlovských vrchů,
kde nás zastavovali nadšení místňáci, co se nás snažili rozehřát hitparádou deseti a jedné pálenky ze svých palíren. :)  Brouzdání uličkami Mikulova
nebo Lednicko-Valtický areál má v zimě také svoje kouzlo.

02 ÚNOR

 ..bílý, pole sílí. To v Praze úplně neplatí. Za to "zlatá hodinka" je tu pak pořád... Výhled z astronomické věže z Klementína a neskutečně nadšený výklad
zdejšího průvodce, z kterého se vyklubal opravdový geo-astro-fyzikální geek, byla velmi poutavá :-) 

03 BŘEZEN

Z Prahy na krátký skok do Plzně, kde je člověk vlakem co by dup. U Rotundy sv. Petra a Pavla nad Starým Plzencem jsme se kochali výhledem.
Pozdravil jsem tu jednoho pána, který tu seděl na lavičce, abych zapředl nenápadně hovor a posdílel tu radost ze zdejšího výhledu. On se neotočil
a ani nemuknul. Bral jsem to trochu osobně, dokud jsem nezjistil, že je hluchoněmý. Tak jsme si posunkami pochválili výhled a vyměnili úsměvy
a my pak s Eli pokračovali klidným tempem přes hrad Radyně a zámek Kozel. Mimo jiné je tu krásná zahrada s tůňkou, kde žije čolek horský.
Na březen bylo nezvykle teplo a vzhledem k tomu že nebyla ještě sezóna, člověk široko daleko nekoupil ani pařez vody. Před "smrtí žízní"
nás zachránila jedna paní chatařka v lesích mezi směrem na Rokycany, kde byl cíl našeho výletu.

04 DUBEN

Eli přišla s tím, že musíme nutně navštívit Slavonice. Nechápal jsem, proč jezdit do nějaké vesnice pod Telčí, kde už nic přece není, končí tady svět
a je to vlastně Rakousko :-) To jsem se ale mýlil. Telč je sice krásné město, ale Slavonice jsou kouzelné místo, kde se skoro zastavil čas. Jak vždy říkám.
"Každý dobrý film začíná cestou vlakem" U Slavonic to platí dvojnásob. Pokud pojedete do těchto koutů republiky autem, tak se připravíte o poutavou cestu
mezi kopci a jedním z nejkrásnějších uvítání už u vlakové zastávky, kdy se vám město ochotně představí svým krásným panoramatem.
Není divu, že je tohle místo vyhledáváno filmaři. Pánové Svěrákové zde například točili pár scén do filmu "Po strništi bos". My jsme tu tedy bosi nechodili
a prošlapali Českou Kanadu křížem krážem a pokud se nám přestalo chtít chodit, tak jsme naskočili na dvě kola koloběžky po staré železniční trase až do Rakous.

05 KVĚTEN

V květnu se mi splnil dlouho plánovaný sen navštívit prehistorické místo Göbekli Tepe na jihu Turecka. Místa, kde doslova kořenila civilizace, zelenaly
se výhonky počátku zemědělství a tajemné historie, s kterou se v učebnicích historie jaksi nepočítalo. Eliška se sice trochu zdráhala, protože i někteří
Truci nám tak trochu radili, ať tam do těch "kurdských oblastí" vlastně vůbec nejezdíme a bylo dobře, že jsme je neposlechli. Zážitků tu bylo nespočet,
zkušeností s různými lidmi a hlavně silný dotek historie je něco, co člověka opravdu obohatí. Bohatost téhle země mě opravdu uchvátila. 
O našich zážitcích a zkušenostech sepisuji článek. ... jedno z novoročních předsevzetí :-)

06 ČERVEN

Utábořit se v červnu v Táboře byl také dobrý nápad. Sousedské dvorky, kdy si lidé navzájem pořádají kulturní akce a otevírají své tajemné zahrady
umění a pohoštění, úžasná čajovna s japonskou zahradou, zdejší okolí a tak dále se nám hodně zalíbilo. Tři noci je na přespání málo.
Určitě se sem zase brzy vrátíme.

07 ČERVENEC

Zanechav svou ženu v osamění domova jsem se vydal s cháskou chlapů na testosteronový výšlap do Julských Alp ve Slovinsku. Byl to desátý ročník
našeho putování s  kamarádem Michalem, organizujícím předsedou Honzou, náčelníkem Jirkou a hrdinným pastevcem ovcí Martinem. Pohonily jsme
tu svá ega výšlapem na nejvyšší horu Triglav, odpočívali u krásných jezer Bohinjského, Bledu. Vše jsme pak zakončili v přátelském městě Ljlublajni
a odtud opět zpět vlakem až do Prahy. Po vyprávění příhod a shlédnutí fotografií z hor,  kde jsme tahali krosny po všech možných úbočích, kde nás
chytly i kroupy a zmije radila, abychom dál nechodili,  Eliška prohlásila, že je ráda, že si nechala tenhle podnik ujít. :-)

08 SRPEN

Všude dobře a doma nejlépe. Eliška je kutnohorská a proto se se pravidelně vydáváme spojit rodinné radosti i povinnosti. Kutná Hora je jako malá
Praha, jen nádraží je tu kdesi v polích. Ať už do GASKU nebo po zdejších kostelích, domcích či příjemné čajovně, rádi tu to vždy prochodíme. Další
naší pravidelnou zastávkou jsou mimo jiné i Tasice uprostřed lesů Vysočiny. Vesnička je to malinká s pěkným rybníkem, ale hlavní je to,
že jí vévodí "zámek tekutého slunce" tedy barokní sklárna Jakub. Pokud jste tu ještě nikdy nebyli, tak určitě zaskočte.
Třeba Vás namotivuje i krátké video, co si zde Eliška střihla.

09 ZÁŘÍ

Jak už jsem psal v úvodu, tak je v krajinách Česko-Moravsko-Slovensko, prostě českých pořád co objevovat. Darem k narozeninám jsem dostal
od Elišky pobyt v městě Jeseníku v Jeseníkách. Výborný výchozí bod pro naše výlety. Počasí nám sice příliš nepřálo, ale na atmosféře místa to
nic nebralo. O zdejším kraji se říkají i nepěkné věci, které tu pořád žijí svým životem.O realitě historie, co žije v přítomnosti, jsme se přesvědčili třeba
i v autobuse. Kochali jsme se výhledem, kde mě zaujal starý, rostlý rozeklatý strom. Jen tak jsem prohodil do větru : "to je ale pěkný strom,
i když je už asi mrtvý". Otočila se ke mně nějaká paní s dítětem a hned trefně glosovala "Jo, to je strom u kterého upalovali čarodějnice.
No a před nějakou dobou do něho uhodil blesk". Po určité době jsem získal dojem, že upalovali čarodějnice na každém koutě, ale tomu tak určitě
nebylo a zdejší muzeum v Jeseníku určitě stoji k vidění. Naštěstí kyvadlo karmy se zde asi rozhodl polepšit Vinzenz Priessnitz a jeho vášeň pro
pomoc lidem a využití krás lesů a tak dále tu žijí dodnes. Myslím, že časem bude lidi přitahovat více než nějaké to upalování právě zdější lázně. 

10 ŘÍJEN

Český Ráj, to je kraj ať už v létě, zimě, kdo tu jsou, ty se maj.  Na podzim v záplavách barev je opravdu čím se kochat. Objev číslo jedna byla cesta
s klubem železničních turistů, kteří (nejen) do Ráje vypravují přímé vlaky z Prahy . Pokud nás něco opravdu překvapilo, tak to byl Čajový altán
Plující oblaka (Dobré čajovny) uprostřed lesa nedaleko Prachovských skal. Příjemně jsme si tu popovídali s čajovnicí a čajovníkem, kteří nás pohostili
a povyprávěli o cestách za čajem. Celou cestu jsme zakončili v Jičíně, kam se určitě někdy zase rádi vrátíme. Na fotce níže - uprostřed můžete vidět
vyhlášenou vyhlídku "Českého ráje", odkud je unikátní souhled Trosek a Ještědského hřebenu.

11 LISTOPAD

Krásy, listů barev čas. Tentokrát v Betlémských skalách a na krásné vyhlídce skokanského můstku u Lomnice nad Popelkou. Spoluvýletníci
strýc Libor a teta Jarka nám byli milými průvodci všech míst, tajemství a okolí znalí.

12 PROSINEC

Tak jako uruboros se vrací ke svému začátku, tak jsme opět u našeho vlakového výletu, který začal ve Vídni. Bylo by to na delší psaní, ale jeden zimní tip.
Pokud by Vám tu byla zima, tak můžete skočit do venkovních termálních lázní - Therme Wien, kde se po vzoru opiček z dokumentárního filmu Baraka
můžete oddávat koupelím pod širým nebem a vůbec nevadí, pokud právě čerstvě nasněžilo a nebo mrzne jako když praští :-)