Ajvar je pochoutka z Balkánu, kde jsem ho na našich cestách několikrát ochutnala, poprvé v srbském Bělehradě. Srbové prý začali vyrábět ajvar jako první, nicméně ten bělehradský mě trochu zklamal a ten nejlepší měli v makedonském Ohridu. Překvapilo mě, když jsem zjistila v naší poměrně početné cestovatelské skupině, jak moc je ajvar neznámý a to je škoda vzhledem k jeho vynikajicí chuti, snadné přípravě z lehce dostupných surovin a jeho univerzálnosti. Ajvar se dá jednoduše přidat jako omáčka do špaget, na topinky nebo jako dip.

Vypadá luxusně, chutná luxusně a příprava je velejednoduchá, jen vyžaduje plánování. Lahůdkové droždí (prodává se ve zdravé výživě) není nutné.

Pesto z mrkvové natě, která se vždycky vyhazuje a v těch lepších případech skončí na kompostu. Odkud se vzalo? Pochází z kuchařky, která je zaměřená na recepty ze zeleninového a ovocného "odpadu". Root to Stalk Cooking od Tary Duggan. Recepty se slupkami od brambor a jablek nebo z natí ukazují cestu jinam od obrovského množství jídla, které se u nás vyhodí. Komunální odpad tvoří ze 42 % právě biologicky rozložitelný odpad, ale přitom kontejnery na tento druh odpadu jsem na ulici ještě neviděla.

Červenou řepu jsem dlouho znala jen v její nakládané formě ze školních jídelen, kde jsem ji vytrvale odmítala jíst. Horší vzpomínky mám už snad jen na kvasnicovou pomazánku ze školky. Nakonec jsem jí po mnoha letech dala šanci, na svých veledůležitých pochůzkách jsem jednou ochutnala řepnou polévku a pak i placku. A potom jsem si ji koupila domů a zjistila, že řepa je i výborné barvivo a je třeba řezat ji něžně... A hlavně je z ní výborná pomazánka!

Týdny a týdny můj milý za oknem vypiplával bazalku až jsem se jednoho dne vydala na kořistnickou výpravu a skoro polovinu oškubala. Takže další extra rychlý recept, který jsem našla v kuchařce Rychlokurz vaření pro vegetariány.

Baba ghanoush je oproti hummusu méně známým exportem z Předního východu, ačkoliv se připravuje naprosto stejně, jen se místo cizrny použije lilek.