Moje nabití a vybití energie nutná pro sepsání blogových článků jsou tak nepředvídatelná, že už ani nemá smysl pokoušet se vymýšlet si trapné výkřiky o tom, jak jsem musela vydělávat na chléb svůj vezdejší a neměla čas na vychutnávání nových zajímavostí, které ke mně doputovaly skrz obrazovku (mého iphonu u ranního flat white v nové cool kavárně vinohradsko-vršovického distriktu požehnané srdíčky instagramového publika). Nemá ani smysl podivovat se nad tím, proč první článek této rubriky nese na titulním obrázku číslo 2 a měl by navazovat číslem 8, ale bude mít číslo 5.

Jediný smysl má to, že když něco zaujme mě, chci to poslat dál a baví mě to tak. Poslední edice toho, co byste si měli přečíst nebo vidět, je pořádně buclatá, protože zahrnuje celé léto.

Články

Na konci srpna jsem zase začala mít zabydlovací nutkání. Projevuje se ve vlnách stejně jako moje schopnost zveřejňovat další články na Inspiráriu. Vypadá asi trochu opačně, než byste čekali a to tak, že pořídím domů 3 nové věci a 10x tolik jich vyhodím. Podcast The Minimalists přišel s měsíční výzvou zbavit se 465 zbytečných věcí, které se vám doma povalují. Nečekám, že bych takovou výzvu do puntíku splnila, ale rozhodně by mě zajímalo, o kolik zbytečnosti jsem schopná náš byt odlehčit.

Od osobních statistik se přesuňme k větším měřítkům. Objevila jsem zajímavý web, který se popisuje jako “digital publication that explains ideas debated in culture with visual essays”.

Už je to docela dlouhá doba, co vyvolal pozdvižení záběr se Starbucks kelímkem v Game of Thrones. Pokud si na to ještě vzpomínáte, tak si v tomhle článku můžete přečíst o tom, jakou sílu má značka. Protože to vůbec nebylo Starbucks… A kdoví, jestli tam bylo fakt kafe.

Filmy

Jak je vidět už na mém posledním výběru, vybírám si ráda filmy s podivíny v hlavní roli nebo hodně zvláštní okolnosti nebo obojí dohromady.

Hledání Vivian Maier - o mimořádně talentované fotografce lidských portrétů, na jejíž talent se přišlo náhodou až po její smrti, když si jeden mladý dokumentarista všiml v aukční síni jejích negativů a vydal se na detektivní pátrání po ženě, kterou nikdo pořádně neznal.

Tři blízcí neznámí - v 80. letech tři kluci v adoptivních rodinách zjistili, že jsou bratři. Jako trojčata od sebe byli po porodu oddělení a dali se dohromady znovu až po dvaceti letech. Fascinující příběh o tom, co bylo dál i o tom, proč došlo k jejich rozdělení. Připravte si kapesníčky.

Grey Gardens - je zfilmovaná biografie postavená na dokumentu z roku 1975 a vypráví o tetě a sestřenici Jacqueline Kennedy. Obě podivínky žijí v obřím rozpadajícím se sídle spolu se svými vzpomínkami a tlupami koček. Film v retrospektivě postupně ukazuje, jak se starší a mladší Eddie dostaly z vrstvy americké smetánky do stavu “crazy cat lady”.

Knihy

Velmi dlouho jsem sháněla jednu publikaci a nakonec si kvůli ní obnovila kartičku do Národní knihovny, kam jsem přestala chodit okamžitě po státnicích. Nezklamala mě. Ale znáte to, některé knihy vám nechají na duši takový otisk, že se do nich chcete dívat pořád, chcete si připomínat, jaké momenty prozření jste díky slovům autorky zažili a přáli byste totéž i ostatním (ženám). Chcete ty knihy mít u sebe. Jsou však beznadějně vyprodány, v antikváriátech neleží, na databázi knih je nikdo nenabízí. A pak vám najednou v emailu zapípá sojka hlídačka od knihkupectví Kosmas a vy nevěříte vlastním očím. Váš plán knihu vydat, uskutečnil (díkybohu) někdo jiný.

Marion Woodman, Těhotná Panna
Využiju poznámku, kterou jsem si zapsala, kdyby po mně náhodou někdo chtěl anotaci na obálku: “Těhotná panna není žádná další kniha, která vám bude říkat, že už dokonalé jste. Marion Woodman se bude nemilosrdně rýpat ve všem, co se snažíte schovat, omluvit si to nebo to vydávat za něco jiného. Tato jungiánská psychoanalytička je znalkyní ženské duše, která vyváženě kombinuje hlubokou empatii s tvrdou pravdou. Nedržíte v ruce motivační recyklát na jedno přečtení, ale transformační dílo.” Zásadní byl pro mě styl, jakým propojovala příběhy svých pacientek se svými vlastními interpretacemi. Na rozdíl od jiných odborných zdrojů o psychologii tu chybí škatulkování a žádná věta nepůsobí jako plané řečnění na dané téma.

Nakladatelství Alpha Book, které má vydání Těhotné panny na svědomí, se do toho opřelo a vydalo i další “ženské” tituly: Číše a meč, agrese a láska: aneb žena a muž v průběhu staletí nebo Posvátná prostitutka. Tu první jsem četla a upozorňuju, že je na mě dost radikální a nebyla jsem si jistá, jestli příliš kreativně nepracuje s prameny, každopádně zajímavé dílo. Na tu druhou se chystám.

Nedávno jsem také narazila na nové zpracování příběhu o trójské válce z pohledu žen. Přečetla jsem si pár stránek a musím říct, že mě tedy slohově a překladově moc nepřesvědčila. Doporučuji spíš o něco starší verzi, Píseň o Tróji, kterou jsem v létě četla na dávné doporučení svého učitele, odborníka z řad klasických archeologů. Je to moderní historická epopej, která se obešla bez vystupování bohů řeckého panteonu a místo toho skvěle vykreslila pragmatismus řeckých vládců nebo vypočítavost ženských postav.

Meera Sodha, East: 120 Vegetarian and Vegan recipes from Bangalore to Beijing

Poslední dva, tři týdny nevařím podle jiné kuchařky. Naučila jsem se díky ní ta nejlepší snídaňová vajíčka na hipster levelu 10/10 a místo dobře schovaných chilli papriček mě víc pálí otázka “Kde v Praze sehnat kari listy?”. Několik svých receptů dává Meera k dobru ve svém digitálním sloupku na Guardianu, nenechte se však ochudit ani pohledem na krásnou obálku.

DIY

Na nadcházející chladné večery chystám tvoření gobelínů. Nedělám si legraci… Inspiraci budu určitě hledat tady.

Naučila jsem se dělat pěkná poutka na oblečení :)

Zdroje obrázků: Pudding.cool, HBO, Maloof collection, Amazon.co.uk