Kde se zabydlet
Hned při hledání ubytování jsme narazili na první problém – bylo poměrně obtížné sehnat bydlení, kde bychom se nemuseli dělit o koupelnu s někým dalším (v lepším případě). Horší variantou byly pokoje nejen bez sociálního zařízení, ale taky bez okna či jen s nějakou nepatrnou špehýrkou u stropu. Ovšem v gotické čtvrti! Nakonec jsme si vybrali hotel Erasmus ve čtvrti Grácia, což se ukázalo jako výborná trefa. Blízko metra a co by kamenem dohodil do parku Güel, kam jsme se vydali hned první den.
Největší lákadla
Malinká část Güelu, kde můžete vidět Gaudího výtvory, je placená. Vstupenku máte na přesný čas a platí jen půl hodiny. Ale ono to stačí. Z původního záměru vystavět tady celé zahradní město se totiž moc neuskutečnilo. Parcely se prodaly dvě – jedna pro průmyslníka Güela a druhá pro Gaudího :)
Ve zbytku parku se můžete poflakovat, jak je libo a kochat se a kochat. Když vystoupáte až nahoru (čím výš, tím dál od davů turistů), uvidíte krásný výhled na město a možná vám k tomu i někdo zazpívá jako nám.
Barcelona nás od začátku do konce překvapovala svojí úžasnou zelení. V ulicích je spousta stromů a každou chvíli tu narazíte na další parky. Za návštěvu stojí i Parc de la Ciutadella. Poslední den jsme si ještě před odletem skočili do nejstaršího barcelonského parku Horta. Mají tu malý labyrint, kterému jsme se smáli, dokud jsme nezjistili, že se z něj jen tak nedostaneme. Bylo to v neděli a vstup byl zdarma, ale i tak jsme tu skoro nikoho nepotkali.
Nezbytná byla samozřejmě návštěva Sagrady Familie. Nebyl tu snad nikdo, kdo by neměl rezervaci zajištěnou dopředu. Místo posvátného ticha jsme vevnitř poslouchali sbíječky a spouště foťáků. Před tím než jsme se dostali dovnitř, nás čekal bezpečnostní rám a paní, která mi důkladně prohledávala batoh plný drobků. Duchovní místo to opravdu není, i když je to krása.
Podobně žádaná je i stará barcelonská katedrála. Je tu ale trochu férovější přístup, za samotný vstup neplatíte nic, jen pár eur, pokud budete chtít vystoupat třeba na střechu. Je tu krásný rajský dvůr, kde mají husy, palmy a mandarinky (chápete – husy, palmy a mandarinky!). I celá okolní Gotická čtvrť to u mě vyhrála. Jsou tu nádherné staré paláce a historické muzeum, které je trochu stranou zájmu. V podzemí jsou vykopávky, kde jsou odkryté rozsáhlé pozůstatky z doby, kdy byla Barcelona jen římskou kolonií a pak raně středověkým městem. Procházíte se tam, kde se v antice vyrábělo víno a nakládaly ryby a o něco později tu vznikl křesťanský kostel. Celou dobu pěkně v chládku a pak si ještě můžete nahoře prohlédnout gotickou kapli a starý palác. Fakt bomba!
Jinak gotické kostely jsou kapitola sama pro sebe. Zdejší gotika je mnohem víc strohá a temnější než u nás. Na Santa Maria del Mar jsme se podívali rovnou na střechu.
Jeden celý den jsme strávili i na pahorku Montjüic. Tady je úplně všechno a ještě v obří velikosti... Bylo toho tak moc, že jsme to nestihli ani za den. Je tu megalomansky pojaté muzeum umění s fontánou. Abyste se z té fontánky nezadýchali moc brzo, je tu pro jistotu eskalátor. My jsme vystoupili omylem ne na Placa Espanya, ale už o zastávku (nebo dvě?) dřív a nemohli jsme se vyvézt ani eskalátorem, ani lanovkou, kterou to taky jde. Zbyly nám naše vlastní tlapky a první zastávku jsme si udělali v pevnosti. Pak je tu sem tam nějaké zahrada jak z pohádky, kde jinak není nikde nikdo kromě nějaké té tlupy pokuřujících teenagerů a kdybych byla chlap, tak rozhodně žádám o ruku někde tady ;) Pak je tu olympijský stadion (nezájem), botanka (v Praze je lepší a všude okolo je to taky lepší), vesnička s ukázkou tradičních řemesel (to už jsme oželeli taky), asi docela často nějaká párty, kdybyste chtěli. Pokud jste trochu morbidní, můžete navštívit (kousek od pevnosti) hřbitov. Já chodím na hřbitovy ráda (hledám divný jména a hezký náhrobky), ale tady mě nějak zasáhla tíha toho, že tu skončilo hodně obětí Francova režimu. Tak jsem se podívala jen zdálky. Je zvláštní, na kolik kolumbárium připomíná panelákové sídliště.
Malou zastávku jsme si udělali také v Akváriu, které je součástí přístavu. Hodně roztomilé bylo stádečko sépií. Nevěděla jsem, kdo z nás zírá na toho druhého víc. Proto mě moc nepotěšilo, když jsem jinou méně šťastnou sépii zahlédla na trhu Boquería hned pár hodin na to mrtvou na pultu. Boquería mi nepřišla nijak autentická, spíš taková další jednohubka pro turisty. Můžete si sednout a čekat až vám pod nos přijede sushi třeba.
Kam jet, když už vás začne dusit atmosféru velkoměsta
Jeden den jsme strávili mimo Barcelonu, v Montserratu. A já jsem tedy úplně nestrávila cestu tam. Jeli jsme vlakem, který se kodrcal hůř než autobus v serpentinách a to můj žaludek nemá rád. Nicméně, nahoře už je to fajn. Je tu benediktinský klášter, kam dopoledne vyrazí úplně každý. Fronty nemáme rádi a tak jsme jen nakoukli do zdejšího kostela s neobvyklou černou sochou Panny Marie a vydali se na tůru po okolních horách. Na informacích rádi poradí se stezkami. Když někde na ceduli píšou, že cesta trvá dvě hodiny, radši si to zdvojnásobte. Nejsem stařenka o holi, ale fakt to nesedělo :) Ke klášteru jsme se vrátili asi ve čtyři odpoledne a najednou tu bylo pustoprázdno, tak jsme si došli tam, kde byly před tím fronty a hurá domů. Bacha na odjezd poslední lanovky. Všechny důležité informace o spojích najdete v online průvodci.
Barcelonské vegeputyky
Aha, vlastně jsem původně chtěla mluvit o jídle... Bez masa to v Barceloně v klidu dáte. I jako vegani to dáte. V hotelu jsme dostali ke snídani sójové mléko (bebida soja). Předposlední den nám dokonce byl vnucen i sójový jogurt a nějaký veganský salám. Jen pozor na otevírací doby (týká se restaurací v „naší“ čtvrti Grácia). Měla jsem v plánu navštívit mnohem víc míst, než se nakonec podařilo. Jeden večer jsme obešli tři vegetariánské/veganské restaurace, abychom zjistili, že už mají všude zavřeno.
První úspěšnou zastávkou bylo Cafè Camèlia. Tam jsem se ještě aklimatizovala, takže jsem nefotila, ale dobrý. Já jsem měla pizzu a to byla spíš taková sváča, ale Honza doporučuje zdejší burger. Dvakrát jsme zavítali do Vegetalie, mají tři pobočky na hodně exponovaných místech, takže bylo těžké se jí vyhnout. Snesla by srovnání s pražskou Maitreou. Moc mě zaujal salát s mořskými řasami a gazpacho z červené řepy. Na Carrer dels Escudellers je shodou okolností jedna Vegetalia a vedle ní Gopál, který se specializuje na burgery. Koupili jsme si dva burgery z hub shitake s sebou (ó mana) a byla to bezva volba, protože jsme měli další den na Montjüicu skvělý oběd (tam jsem jinak na žádnou možnost, jak se najíst, nenarazila). Svou přítomností jsme ozářili také čistě vegetariánskou indickou restauraci Veg World. Většina jejich nabídky by měla být v režimu vegan. Ale ta otvíračka! Někdy končí v osm večer, jindy v osm začínají, v pondělí mají zavřeno. Hodně kladných recenzí má taky Veggie Garden a útulně vypadal Quinoa bar. K mé lítosti jsme se už ani tam ani tam nedostali. Všechny zmíněné restaurace jsou v Grácii nebo Gotické čtvrti nebo někde poblíž. Taková standardní cena jednoho oběda se pohybuje okolo 10 eur, ale třeba ve Vegetalii se za to najíte fakt k prasknutí od polévky až po dezert.
Přišlo mi, že Barceloňané mají celou agendu ohledně turistiky dokonale zvládnutou. Na orientaci po městě bych doporučila aplikaci Barcelona travel guide a zvládnete to levou zadní.
