Kolegové v práci mě překvapili a dali mi jako svatební dar pobyt ve veganském penzionu Vital v Kryštofově údolí. Vyšlo to nakonec tak, že jsme přijeli přesně v den, kdy tu začalo poprvé sněžit.
Vnitřní prostory jsou krásně uspořádané, je tu velká hala s oddělenými křesílky a stolečky, takže pokud chcete, můžete si užívat společnosti ostatních hostů. Nebo se zavřít na pokoj. Pokoje jsou v současnosti na standardní úrovni a podle informací od pana správce ještě projdou rekonstrukcí. Je třeba mít sebou bačkůrky, boty se nechávají u vchodu.
Penzion je na kopci nad Kryštofovým údolím. Nic příjemného, pokud stoupáte z vlakové zastávky (a tou je krásný viadukt). Ale kousek za chatou začínají stezky, odkud se můžete dostat třeba přímo na Ještěd. Samotné Kryštofovo údolí vypadá jako z pohádky a je plné hrázděných domků. Mají tu dokonce malý orloj a krásný kostelík, který bývá otevřený jen v neděli večer.
Teploty lehce pod nulou nám přece jen přinesli krásnou změnu - na rozdíl od léta jsme se nepotkávali s davy dalších turistů, i když krásný Lemberk jsme mohli obdivovat už jen zvenku.
A teď k jídlu. Naše kuchařka Míša vařila opravdu skvěle - květákové placičky, hrachovou kaši, opečené brambory s mrkví, cibulkou a tempehem, rizoto (to bylo o stupeň horší než zbytek). Ráno nás čekaly luxusní snídaně a mohli jsme si i objednat svačinu.
To jsem ještě nevěděla, co nás čeká při zpáteční cestě s krátkou zastávkou v Liberci. Od našich spolubydlících v Novině jsme se dozvěděli, že tu mají skvělou vegetariánskou restauraci. V neděli jsme se rozhodli ji vyzkoušet.
Mikyna je jen kousek od zoo a botanky a stejný kousek od krásného náměstí, kde zrovna natáčeli film o Albertu Einsteinovi. Sláva Liberce se prostě šíří i za humna. A já teď musím šířit slávu Mikyny. Protože to je něco. Než vám donesou první kafe, můžete se rozkoukávat po krásném interiéru (taková ta čistá skandinávská „ledabylost“).
Objednala jsem si malou misku beluga čočky se zeleninou a očekávala nějaký malý salátek. Byla mi naservírovaná velká mísa s jídlem vyladěným do posledního puntíku. Čočka promíchaná se sušenými rajčaty a jarní cibulkou, placičky z quinoy a salát z ředkvíček a polníčku byly prostě slast. Ochutnala jsem též dýňovou polévku s jablky a lískovými ořechy a nechápala jsem, jak je možné, že jsem tuhle kombinaci ještě nevyzkoušela. Ze svého místa jsem měla výhled i na vitrínu s dorty, které mi krutý osud nedopřál, protože jsme museli vyjít do mrazu a stihnout autobus zpátky do Prahy. Ale příště to vyjde...
Nakonec ještě jedna třešinka, na kterou narazíte ve chvíli, kdy si jen tak sbíháte z kopce a najednou se vám ukáže tenhle pohled. A vám se chce něco zazpívat a ta chvíle vás úplně uzemní. Víte, že jste tady a teď a že jste se narodili fakt dobře.
