Po delší době jsme vyjeli za hranice, podívat se, jaké je to u sousedů v Bavorsku. Vybrali jsme si Norimberk a dobu, kdy se teploty a turistický ruch blíží bodu mrazu. Bylo to právě Německo, kde jsme byli před skoro 8 lety s Honzou poprvé v cizině. Tenkrát to bylo v Berlíně a bylo zajímavé obě místa porovnat.

Skrz naskrz jsme si prošly norimberské staré město opevněné působivými hradbami a společnost nám dělaly mlha s deštěm a sněhem. S takovou kombinací jsme si opravdu připadali jako ve středověku, kdy byl Norimberk důležitým centrem, kde často přebývali císaři Svaté říše římské (i Karel IV.). Mezi Norimberkem a Prahou vedla od 13. století důležitá obchodní stezka.

Když už píšu o tom, jak moc na mě zapůsobilo zdejší staré město, je potřeba dodat, že nálety na konci války zničily 90 % města a jejich cílem bylo srovnat se zemí právě historickou část. Je neuvěřitelné, v jakém stavu je Norimberk dnes a co všechno se podařilo opravit.

Co navštívit

Interiéry hradu jsou otevřené i v tuto roční dobu a je odtud nádherný výhled na město. Dozvíte se tu ledaccos o historii Svaté říše římské i o spojení s naší krajinou. Zdejší kaple má svou „sestřenici“ na chebském hradě.

Pod hradem je další turistický tahák – dům malíře Albrechta Dürera. O jeho životě a ani o domě samotném se toho zase tak moc nedozvíte, ale rozhodně působí impozantně i dnes. Je tu velké množství místností a dokonce dvě kuchyně.

Podle polohy i velikosti Dürerova domu je jasné, že patřil k největší elitě ve městě. Jak žila chudší vrstva řemeslníků se můžete dozvědět na druhé straně řeky v rekonstruovaném komplexu tří domů (Handwerkerhäuser Kühnertsgasse). Na domy jsme narazili úplnou náhodou. Jejich prohlídka pro mě byla tím nejlepším z Norimberka i díky skvělému panu průvodci, kterého jsme měli jen pro sebe.

Velkolepé Germanisches Nationalmuseum může být svou velikostí poněkud ubíjející, ale minimálně pozdně středověká expozice rozhodně stojí za návštěvu. Obří muzeum totiž spolklo i bývalý kartuziánský klášter. Prohlédnout si v muzeu celý kostel se jen tak nepovede.

Naše úplně poslední zastávka byla trochu ponurá. Vydali jsme se do dokumentačního centra nacismu (tramvajová zastávka Doku-Zentrum). Původně sloužilo jako areál sjezdů NSDAP a výrazně připomíná Koloseum. V malé části otevřené veřejnosti vás čeká popis nástupu nacismu k moci, války a norimberského procesu. Expozice a nejvíce ze všeho asi fragmenty filmů Leni Riefenstahlové jasně ukazují, jak dobře uměl nacistický režim pracovat s prostředky propagandy.

• zdejší kostely: Kostel Panny Marie (Frauenkirche) byl postaven na popud Karla IV.
  
  
• krásná gotická kašna (doslova Schöner Brunnen)
  
  
• Špitál sv. Ducha (Heilig Geist Spital) – byly zde ukryty říšské korunovační klenoty
  
  
• ostrov upostřed řeky Pegnitz, kam vede zajímavá zastřešená Katova lávka a okolí s dalšími historickými mosty a velkým hrázděným domem, který sloužil dříve jako sklad vína a v současnosti jako ubytování pro studenty (Weinstadel)
  
  
• nejkrásnější stanice metra – v Bílé věži (Weisser Turm) ze 13. století.

Kde se najíst:

Jako vždy následují tipy přátelské pro vegetariány:

• Katzentemple: naprosto výborné veganské jídlo v decentní kočičí společnosti
  
  
• Green lion: na výběr burgery nebo „buddha bowls“
  
  
• Indická restaurace Sangam: tady je opravdu lepší rezervace

Praktické tipy:

• vyplatí se pořídit si turistickou kartu, díky které budete mít na dva dny vstup do památek zdarma a to samé se týká i veřejné dopravy