Už jsem tu měla květákové kari, a proto jsem zvažovala, jestli sem mám dávat hodně podobný recept. Chuť mě přesvědčila, chutná mi víc než ta starší varianta, je jemnější a krásně prohřeje. Příprava je jednoduchá, jde jen o to, všechno si správně načasovat.

Byla by škoda nechat zmínku o této kuchařce jen na facebooku, když je krásných kuchařek spousta a leckterá zbytečně zapadne, a tak bych se tu ráda podělila o svůj nový přírůstek Plenty More zaměřený na zeleninu, obilniny a luštěniny.

Na tyto piškoty (nebo sušenky) jsem použila kokosovou mouku z balíčku bezlepkových muk, o kterých jsem psala na faceboooku. Samozřejmě je možné udělat z receptu bezlepkovou verzi, vynechat hladkou mouku a do těsta dát jen kokosovou, ale pak je těsto drobivější.

Tyto muffiny jsem vyzkoušela hned na několika pokusných králících a jen jeden se vyjádřil, že je v nich to víno cítit až moc. Ale někomu (mně) to tak úplně vyhovovalo a jiný se zase divil, že tam vůbec nějaké víno bylo. Obecně ale vládla spokojenost, abych tady nevytvářela dojem, že sem dávám něco nevyhovujícího. Tolik o citlivosti našich chuťových pohárků.

Pryč jsou doby, kdy jsem se v době svých studií odbývala špagetami s kečupem a eidamem nebo bagetami, protože se mi nechtělo ztrácet čas v kuchyni. I když momentálně je pro mě rychlost stále důležité kritérium pro přípravu jídla, hodlám si jídla gurmánsky užívat. Na pinterestu jsem měla uložený tento recept a připadá mi vhodný do zkouškového ideální, ale i pro unavené pracující.

Základní pravidlo zní: Když někam přidáte burákové máslo, tak to vždycky bude chutnat dobře. A podle této logiky jsem se rozhodla zkusit i tyto řezy, jedny z mnoha variant, jak si připravit granolu. Rychlá příprava večer předem a ráno na vás bude čekat luxusní snídaně. Pro mě je sladká snídaně základ, i když stále ubírám na slazení. 

Ani mě sezóna dýní nemůže minout. Dlouho jsem přemýšlela, co z nich upéct. Naštěstí je to plodina nesmírně variabilní, a tak jsem se rozhodla pustit do těchto bochánků. Inspiroval mě recept v posledním Zajíci v krabici (ale s ním má nakonec společný jen tapiokový škrob a formu :)), který jsem si objednala poprvé a jedním z překvapení byl právě tapiokový škrob.

Ajvar je pochoutka z Balkánu, kde jsem ho na našich cestách několikrát ochutnala, poprvé v srbském Bělehradě. Srbové prý začali vyrábět ajvar jako první, nicméně ten bělehradský mě trochu zklamal a ten nejlepší měli v makedonském Ohridu. Překvapilo mě, když jsem zjistila v naší poměrně početné cestovatelské skupině, jak moc je ajvar neznámý a to je škoda vzhledem k jeho vynikajicí chuti, snadné přípravě z lehce dostupných surovin a jeho univerzálnosti. Ajvar se dá jednoduše přidat jako omáčka do špaget, na topinky nebo jako dip.

Jsem ráda, že jsem objevila stoprocentně rostlinnou náhradu za moje oblíbené makarony s čedarem a parmezánem. Zdá se, že se na seznam mých kuchyňských stálic dostala nová položka.

Vyzkoušela jsem několik variant plněné zeleniny a tenhle recept dopadl nejlépe, o ten nemůžu nikoho ochudit. S drobnými úpravami podle blogu Ohmyveggies. Jen mě zaráží počet porcí uvedených v původním receptu. Čtyři? My jsme to dali ve dvou. Ale já nejsem ten otesánek...